Pěstování révy vinné

Důkazem jsou nálezy pozůstatků pěstování révy vinné již ve starověkých civilizacích a následně ve starém Řecku a Římě. Na rozšiřování pěstování révy vinné  na českém území měl velký podíl Karel IV. a v pozdějších dobách zejména kláštery, které se staraly o rozvoj vinohradnictví a vinařství.

Réva vinná je rostlina mírně teplého klimatu. Není úplně odolná vůči silným poklesům zimních teplot, zároveň však nemá ráda pro svoje dozrávání, horké, tropické dny.

Průměrná roční teplota ve vinohradnické oblasti by měla být okolo 9°C. Minimální zimní teploty, které může réva vinná snášet, jsou závislé na odrůdě, zatížení úrodou, vyzrálostí dřeva, stavem výživy rostliny a rovněž průběhem nízkých teplot.

Sluneční záření rozhodujícím způsobem ovlivňuje oteplování půdy a vitalitu révy. Výzkumy ukazují, že u révy vinné je potřebných 1 300 – 1 600 hodin slunečního záření za rok.

Nadmořská výška je v tuzemských klimatických podmínkách jedním z limitujících faktorů pro pěstování révy. S přibývající nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu, podnebí se stává méně příznivým pro pěstování a vegetační období se zkracuje. Důsledkem je, že se zrání bobulí prodlužuje, zmenšuje se jejich velikost a zkracuje se fenofáze dozrávání.

Expozice pozemku je pro využití plochy pro pěstování révy vinné velmi významná. Rovinaté pozemky vykazují sice vyšší průměrné denní a maximální teploty než svahy, avšak v zimním období se na nich může velmi silně projevit poškození mrazem. Velmi vhodné pro vinohradnictví jsou svahovité pozemky. Na nich panuje příznivé mikroklima, výkonnost asimilace je největší, a réva je více odolná k zimním mrazům. Jižní svahy mají nejsilnější sluneční záření a réva tam má nejlepší využití.

Pěstování révy v rámci zahrady je možné rozdělit na pěstování pro bobule (sklizeň) nebo pro okrasné účely (umístění na pergole), případně kombinace obojího.

Během vegetace je třeba udělat celou řadu úkonů. Péče o nově vysazené keře je na počátku jiná než u již vysazené a plodící vinice.

V každém případě je třeba udělat minimálně tyto úkony:

• Řez a vyvázání keře – dělá se brzy na jaře (leden až únor).
• Ochrana proti přezimujícím chorobám a škůdcům (březen).
• Zelené práce – odstraňování letorostů, které keř zahušťují, odstraňování zálistků, zakracování porostu, který přečnívá nad opěrný kůl (během vegetace).
• Kypření a odplevelování půdy nebo mulčování (během vegetace).