Ostatní zelenina

Pojem stres je nejčastěji používán ve významu stres u člověka, nicméně stejně jako člověk, jsou i rostliny vystavovány stresu, se kterým se potřebují vyrovnat.

Účinné látky bylinek i dalších rostlin jsou mocným pomocníkem při pěstování rostlin. To bylo známo již starověkým pěstitelům a již v roce 1 200 př.n.l. používali rostlinné pesticidy pro moření osiva v Číně. Peršané v roce 470 př.n.l. používali prach z chryzantém proti vším u dětí. V 16. stolení, po objevení Ameriky, začali evropští zahradníci využívat účinky nikotinu a rotenonu. A o tři sta let později  se rozšířilo masové používání rostlinných insekticidů (dalmácký prach).

Plevele se vyskytují prakticky všude, v okrasných, zeleninových i ovocných záhonech, v trávnících nebo také mezi dlaždicemi chodníků, v prostorech kolem plotů, na hřištích a dalších plochách.

Pesticidy jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin, skladových zásob, technických produktů, bytů, domů, výrobních závodů nebo i zvířat a člověka. Na základě tohoto širokého spektra použití pesticidy rozdělujeme na tyto základní skupiny:

Než začnete používat jednotlivé přípravky a produkty, je dobré si uvědomit těchto sedm základních věcí:

Tento "nosatý", šedohnědý, podlouhlý, 3 až 4 cm dlouhý brouk svým žírem způsobuje typické požerky na okrajích listů ve tvaru půlměsíce - tzv. zoubkování. Poškozován je především hrách, ale škodí i na bobu, fazolu, vikvích, vojtěšce a na různých druzích jetelů. K nejsilnějšímu poškozování rostlin dochází za chladného a suchého počasí již brzy na jaře (březen a duben), kdy rostliny mají pomalý růst a současně jsou ještě malé a proto i citlivější na poškození. Škodí však i larvy listopasů, které se vyvíjejí v nádorcích hlízkových bakterií na kořenech. Kromě nádorků ožírají i malé kořínky a do větších vykusují dutinky. Tím vším narušují výživu rostlin, především dusíkem. Nejvíce jsou poškozovány porosty v blízkosti zimních úkrytů brouků.

Nejznámějším škůdcem z této skupiny je bělásek zelný (Pieris brassicae), který klade vajíčka ve skupinách a jeho typicky žlutozelené housenky s černými skvrnami okusují listy od okrajů a ponechávají z nich jen nervaturu (žilnatinu). Největší škody způsobují od července do září. V posledních letech je však většinou škodlivější bělásek řepový (P. rapae), který klade vajíčka jednotlivě. Housenky běláska řepového jsou matně zelené (tmavo- i světlezelené) a po krátkém žíru na vnějších listech, kde vykusují kruhové otvory, se prokusují dovnitř hlávek, které pak často následkem druhotné infekce podléhají hnilobě. Podobné škody jako bělásek řepový způsobují i housenky některých můr, zejména můry zelné (Mamestra brassicae) a můry kapustové (M. oleracea). Housenky těchto můr, obdobně jako dospělí motýli, jsou přes den skryté v půdě nebo mezi listy a rostliny ožírají především v noci. Na poškozených rostlinách jsou většinou zřejmé, kromě požerků, jen tmavozelené hromádky trusu. Typicky nočními škůdci jsou i žlutohnědé housenky osenice polní (Agrotis segetum), které jednak poškozují rostliny obdobně jako housenky uvedených můr, ale okusují i všechny podzemní části a mladé rostliny pak často překusují v kořenových krčcích. Tento škůdce však neškodí jen na košťálovinách, ale prakticky na všech kulturních a na mnohých planých nebo plevelných rostlinách.

Květilka zelná je jedním z nejobávanějších škůdců zeleniny. Je to druh mouchy, jejíž bílé, beznohé a bezhlavé larvy okusují kořínky mladých rostlin, později i hlavní kořen. Rostliny následkem toho zpomalují svůj růst, vadnou, některé žloutnou, jiné červenají a většinou i hynou. Vždy se dají z půdy snadno vytáhnout. Larvy druhé a třetí generace pak většinou vyžírají chodbičky v košťálech a na bázích hlavních žeber listů (u hlávkového a pekingského zelí, hlávkové kapusty, květáku). Takto poškozená pletiva velmi často, především za vlhkého nebo deštivého počasí, podléhají druhotným bakteriálním hnilobám. Poškozovány jsou však i zdužnatělé kořeny (např. u japonských ředkví) nebo bulvičky a bulvy (ředkvička, vodnice, tuřín). Obdobné škody jako květilka zelná způsobuje i vzácnější květilka ředkvová (Delia platura).

Tato mšice je hustě pokryta šedavým (modrošedým) voskovým popraškem. Kvůli tomuto typickému zbarvení je někdy nazývána "popelkou". Mšice většinou žijí v koloniích na spodní straně listů většiny brukvovitých rostlin. Ze zeleniny nejčastěji na hlávkovém zelí, především přehnojeném dusíkem a nedostatečně zásobeném draslíkem. Následkem sání mšic se listy deformují, žloutnou a při silnějším napadení dokonce zasychají. U hlávkové kapusty a zejména u zelí se nevytvářejí hlávky nebo tyto jsou podřadné kvality. Kromě těchto škod mšice zelná přenáší některé virové choroby a znečisťuje rostliny medovicí, která je následně přerůstána houbovými černěmi."

Na brukvovité zelenině způsobují škody čtyři druhy dřepčíků. Brouci jsou 2 až 2,5 milimetrů dlouzí a u d. černého a d. černonohého mají celé krovky černé, kdežto brouci d. polního a d. zelného mají na krovkách podélné žluté pruhy. Silné zadní nohy jim umožňují skákat a proto jsou také někdy nazývány "zelnými blechami". Již brzy na jaře napadají brukvovité plodiny (ale i plevelné nebo volně rostoucí rostliny) v jejichž listech brouci vykusují drobné (průměr 1 až 3 milimetry), okrouhlé jamky nebo otvory ("okénka"). Při silnějším přemnožení mohou mladé rostliny zcela zničit. Často dokonce zničí klíčící rostlinky ještě dříve než tyto stačí vzejít (ještě pod povrchem půdy). Larvy d. zelného vyžírají v listech chodbičky (miny), larvy ostatních druhů dřepčíků okusují jemné kořínky rostlin.