Okurky

Výsev (zapravení semínek do půdy) nebo výsadba (výsadba mladých rostlin) se dělá u zeleniny v různou dobu. Závisí to na druhu zeleniny nebo našich možnostech. Je na rozhodnutí každého pěstitele, zda chce rostliny vypěstovat přímo ze semínka, nebo si koupit mladou rostlinku.

Zelenina se používá hlavně na jídlo. Na to bychom při jejím pěstování neměli zapomínat, a co nejvíce používat přírodní hnojiva a pomocné přípravky, které obsahují především přírodní suroviny.

Pro všechny pěstitele zeleniny, a to jak pro pěstitele zeleniny v truhlících nebo na záhonech na zahradě, máme dobrou zprávu!

Čeští odborníci vyvinuli novou recepturu z bakterií do půdy, která pomáhá udržet zdravý kořenový systém zeleniny a  zároveň zvyšuje úrodu zeleniny.

Plevele, jako jsou ježatka, lipnice psárka nebo svízele, heřmánky, ptačinec žabinec a další potrápí v záhonech zeleniny nejednoho zahrádkáře.

Na listech i na stoncích se objevují zprvu drobné, později se rozrůstající skvrny s typickým bělavým moučnatým povlakem hub. Skvrny jsou nejdříve na vrchní straně listů, kde postupně pokrývají celou jejich plochu, později jsou i na straně spodní.

V našich podmínkách napadá plíseň okurková kromě všech druhů a typů okurek i cukrové melouny. Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené. Napadené pletivo hnědne, zasychá a celé rostliny postupně hynou.

Molice skleníková se často vyskytuje na okrasných rostlinách pěstovaných ve skleníku. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).

Lícové strany listů napadených rostlin postupně získávají světlejší až žluté zbarvení, přičemž žilnatina zůstává zelená. Spodní strany listů jsou pokryty typickou jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní (0,5 mm) škůdci.

Nedostatek přijatelného vápníku způsobuje u zeleniny suchou hnilobu konců plodů. Tento problém se vyskytuje především rajčete, papriky nebo okurky. Dále může být důvodem uhynutí vnitřních listů hlávek zelí, poškození okrajů listů salátu a košťálovin, uhynutí vnitřních suknic cibule, tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo hnědnutí poupat brokolice.

Nedostatek vápníku u jabloní způsobuje hořkou skvrnitost (pihovitost). 

Vzhledem k tomu, že vápník je relativně těžce pohyblivý v rostlinách, je jeho nedostatek jednou z nejzávažnějších a nejčastějších fyziologických poruch rostlin. Nejvíce se projevuje na těch částech rostlin, které jsou nejvzdálenější kořenům, t.j. na vegetačních vrcholech, na plodech nebo na okrajích listů. Tato porucha je podporována nadbytkem dusíku nebo i draslíku v půdě, kyselými půdami, nedostatečnou závlahou, ale i přemokřením půdy.

Pojem stres je nejčastěji používán ve významu stres u člověka, nicméně stejně jako člověk, jsou i rostliny vystavovány stresu, se kterým se potřebují vyrovnat.