Ostatní zelenina

Zelenina je v potravě velmi důležitým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny a dalších prospěšných látek. Díky tomu, tak tvoří důležitou součást zdravého jídelníčku. Pro zdraví člověka je důležitá konzumace jak syrové zeleniny, tak také dušené či jinak tepelné opracované zeleniny. Velké uplatnění zeleniny nacházíme také při redukčních dietách.

Zelenina se používá hlavně na jídlo. Na to bychom při jejím pěstování neměli zapomínat, a co nejvíce používat přírodní hnojiva a pomocné přípravky, které obsahují především přírodní suroviny.

Pro všechny pěstitele zeleniny, a to jak pro pěstitele zeleniny v truhlících nebo na záhonech na zahradě, máme dobrou zprávu!

Čeští odborníci vyvinuli novou recepturu z bakterií do půdy, která pomáhá udržet zdravý kořenový systém zeleniny a  zároveň zvyšuje úrodu zeleniny.

Plevele, jako jsou ježatka, lipnice psárka nebo svízele, heřmánky, ptačinec žabinec a další potrápí v záhonech zeleniny nejednoho zahrádkáře.

Na okrajích listů celeru vznikají malé šedohnědé skvrnky se žlutým lemem a velkým počtem velmi drobných černých teček. Středy skvrn později hnědnou a zasychají. Počet skvrn se rychle zvyšuje a listy postupně hnědnou a odumírají. Napadány jsou především starší listy, které usychají a zdravé zůstávají pouze nejmladší srdéčkové listy.

Molice skleníková se často vyskytuje na okrasných rostlinách pěstovaných ve skleníku. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).

Mšice jsou drobný savý hmyz, který škodí nejen svým sáním a tím tvorbou různých deformací rostlinných tkání, ale  i tím, že přenáší nejrůznější virové choroby.

Slimáci a plzáci okusují nadzemní a často i podzemní části rostlin. Typickým příznakem je výskyt zaschlého stříbřitého slizu. Listy okusují od okrajů nebo vytvářejí okénka, přičemž silnější nervy bývají nepoškozené. Mohou však okusovat i klíčící rostliny. Ošetřovat je třeba již při prvním výskytu škůdců.

Nedostatek přijatelného vápníku způsobuje u zeleniny suchou hnilobu konců plodů. Tento problém se vyskytuje především rajčete, papriky nebo okurky. Dále může být důvodem uhynutí vnitřních listů hlávek zelí, poškození okrajů listů salátu a košťálovin, uhynutí vnitřních suknic cibule, tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo hnědnutí poupat brokolice.

Nedostatek vápníku u jabloní způsobuje hořkou skvrnitost (pihovitost). 

Vzhledem k tomu, že vápník je relativně těžce pohyblivý v rostlinách, je jeho nedostatek jednou z nejzávažnějších a nejčastějších fyziologických poruch rostlin. Nejvíce se projevuje na těch částech rostlin, které jsou nejvzdálenější kořenům, t.j. na vegetačních vrcholech, na plodech nebo na okrajích listů. Tato porucha je podporována nadbytkem dusíku nebo i draslíku v půdě, kyselými půdami, nedostatečnou závlahou, ale i přemokřením půdy.

Nedostatek přijatelného železa se projevuje chlorózami (žloutenkou, světlezeleným zbarvením listů).