Zelenina

Pokud už jste někdy trpěli stresem, tak jistě víte, jak je to nepříjemné. Tak proč mu nepředcházet nebo ho alespoň nezmírnit i u vašich rostlin? Po přesazení se totiž musí vyrovnat s novými podmínkami, což není jednoduché.

Rostliny rajčat v zahradách i sklenících se vám už nějakou dobu zelenají nebo dokonce pyšní svými červenými plody. Přesto vás ovšem může čekat překvapení, které nepotěší. Ani rajčatům se totiž nevyhýbají nemoci a obtíže.

Největším nepřítelem zahrádkáře je kromě škůdců a choroby také plevel. Komu se někdy rozlezl pýr do všech záhonů, až tak, že se dal trhat v trsech, ten ví, jak úporný boj ho čeká. Může to být naříklad pýr, pcháč, podběl lékařský nebo svlačec.

Zelenina je v potravě velmi důležitým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny a dalších prospěšných látek. Díky tomu, tak tvoří důležitou součást zdravého jídelníčku. Pro zdraví člověka je důležitá konzumace jak syrové zeleniny, tak také dušené či jinak tepelné opracované zeleniny. Velké uplatnění zeleniny nacházíme také při redukčních dietách.

Výsev (zapravení semínek do půdy) nebo výsadba (výsadba mladých rostlin) se dělá u zeleniny v různou dobu. Závisí to na druhu zeleniny nebo našich možnostech. Je na rozhodnutí každého pěstitele, zda chce rostliny vypěstovat přímo ze semínka, nebo si koupit mladou rostlinku.

Zelenina se používá hlavně na jídlo. Na to bychom při jejím pěstování neměli zapomínat, a co nejvíce používat přírodní hnojiva a pomocné přípravky, které obsahují především přírodní suroviny.

Plevele, jako jsou ježatka, lipnice psárka nebo svízele, heřmánky, ptačinec žabinec a další potrápí v záhonech zeleniny nejednoho zahrádkáře.

Na okrajích listů celeru vznikají malé šedohnědé skvrnky se žlutým lemem a velkým počtem velmi drobných černých teček. Středy skvrn později hnědnou a zasychají. Počet skvrn se rychle zvyšuje a listy postupně hnědnou a odumírají. Napadány jsou především starší listy, které usychají a zdravé zůstávají pouze nejmladší srdéčkové listy.

Na všech nadzemních částech všech druhů a typů cibule (kuchyňská, šalotka, zimní, ale i některé okrasné česneky) vznikají nejprve rozptýlené žlutozelené skvrny, které se později pokrývají šedavým nebo hnědošedým povlakem houby. Tyto skvrny se postupně zvětšují, splývají a listy usychají. Poškozená pletiva jsou druhotně napadána jinými houbami ("černěmi"). Následkem redukce až úplné předčasné ztráty listů rostliny přestávají růst, vytvářejí malé cibule, které jsou velmi často i nevyzrálé se silnými krčky ("krkaté") a proto i neskladovatelné.

Původce choroby přezimuje v cibulích (např. u sazečky), semenech a v napadených zbytcích rostlin. V průběhu vegetace se původce choroby šíří vzdušnými proudy. Protože k vývoji plísně je bezpodmínečně nutné ovlhčení listů, šíří se především za deštivého počasí, při dlouhodobějším výskytu ros nebo při relativní vlhkosti vzduchu vyšší než 80 %.

Molice skleníková se často vyskytuje na okrasných rostlinách pěstovaných ve skleníku. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).