Zelenina

Nedostatek přijatelného vápníku způsobuje u zeleniny suchou hnilobu konců plodů. Tento problém se vyskytuje především rajčete, papriky nebo okurky. Dále může být důvodem uhynutí vnitřních listů hlávek zelí, poškození okrajů listů salátu a košťálovin, uhynutí vnitřních suknic cibule, tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo hnědnutí poupat brokolice.

Nedostatek vápníku u jabloní způsobuje hořkou skvrnitost (pihovitost). 

Vzhledem k tomu, že vápník je relativně těžce pohyblivý v rostlinách, je jeho nedostatek jednou z nejzávažnějších a nejčastějších fyziologických poruch rostlin. Nejvíce se projevuje na těch částech rostlin, které jsou nejvzdálenější kořenům, t.j. na vegetačních vrcholech, na plodech nebo na okrajích listů. Tato porucha je podporována nadbytkem dusíku nebo i draslíku v půdě, kyselými půdami, nedostatečnou závlahou, ale i přemokřením půdy.

Nedostatek přijatelného železa se projevuje chlorózami (žloutenkou, světlezeleným zbarvením listů).

Pojem stres je nejčastěji používán ve významu stres u člověka, nicméně stejně jako člověk, jsou i rostliny vystavovány stresu, se kterým se potřebují vyrovnat.

Než začnete používat jednotlivé přípravky a produkty, je dobré si uvědomit těchto sedm základních věcí:

Krystalická hnojiva patří k tradičním a velmi oblíbeným hnojivům rostlin.

Tento "nosatý", šedohnědý, podlouhlý, 3 až 4 cm dlouhý brouk svým žírem způsobuje typické požerky na okrajích listů ve tvaru půlměsíce - tzv. zoubkování. Poškozován je především hrách, ale škodí i na bobu, fazolu, vikvích, vojtěšce a na různých druzích jetelů. K nejsilnějšímu poškozování rostlin dochází za chladného a suchého počasí již brzy na jaře (březen a duben), kdy rostliny mají pomalý růst a současně jsou ještě malé a proto i citlivější na poškození. Škodí však i larvy listopasů, které se vyvíjejí v nádorcích hlízkových bakterií na kořenech. Kromě nádorků ožírají i malé kořínky a do větších vykusují dutinky. Tím vším narušují výživu rostlin, především dusíkem. Nejvíce jsou poškozovány porosty v blízkosti zimních úkrytů brouků.

Květilka zelná je jedním z nejobávanějších škůdců zeleniny. Je to druh mouchy, jejíž bílé, beznohé a bezhlavé larvy okusují kořínky mladých rostlin, později i hlavní kořen. Rostliny následkem toho zpomalují svůj růst, vadnou, některé žloutnou, jiné červenají a většinou i hynou. Vždy se dají z půdy snadno vytáhnout. Larvy druhé a třetí generace pak většinou vyžírají chodbičky v košťálech a na bázích hlavních žeber listů (u hlávkového a pekingského zelí, hlávkové kapusty, květáku). Takto poškozená pletiva velmi často, především za vlhkého nebo deštivého počasí, podléhají druhotným bakteriálním hnilobám. Poškozovány jsou však i zdužnatělé kořeny (např. u japonských ředkví) nebo bulvičky a bulvy (ředkvička, vodnice, tuřín). Obdobné škody jako květilka zelná způsobuje i vzácnější květilka ředkvová (Delia platura).

Tato mšice je hustě pokryta šedavým (modrošedým) voskovým popraškem. Kvůli tomuto typickému zbarvení je někdy nazývána "popelkou". Mšice většinou žijí v koloniích na spodní straně listů většiny brukvovitých rostlin. Ze zeleniny nejčastěji na hlávkovém zelí, především přehnojeném dusíkem a nedostatečně zásobeném draslíkem. Následkem sání mšic se listy deformují, žloutnou a při silnějším napadení dokonce zasychají. U hlávkové kapusty a zejména u zelí se nevytvářejí hlávky nebo tyto jsou podřadné kvality. Kromě těchto škod mšice zelná přenáší některé virové choroby a znečisťuje rostliny medovicí, která je následně přerůstána houbovými černěmi."

Na brukvovité zelenině způsobují škody čtyři druhy dřepčíků. Brouci jsou 2 až 2,5 milimetrů dlouzí a u d. černého a d. černonohého mají celé krovky černé, kdežto brouci d. polního a d. zelného mají na krovkách podélné žluté pruhy. Silné zadní nohy jim umožňují skákat a proto jsou také někdy nazývány "zelnými blechami". Již brzy na jaře napadají brukvovité plodiny (ale i plevelné nebo volně rostoucí rostliny) v jejichž listech brouci vykusují drobné (průměr 1 až 3 milimetry), okrouhlé jamky nebo otvory ("okénka"). Při silnějším přemnožení mohou mladé rostliny zcela zničit. Často dokonce zničí klíčící rostlinky ještě dříve než tyto stačí vzejít (ještě pod povrchem půdy). Larvy d. zelného vyžírají v listech chodbičky (miny), larvy ostatních druhů dřepčíků okusují jemné kořínky rostlin.

Oba původci této choroby jsou příbuzné houby a způsobují shodné příznaky. Na všech listech (pravých i děložních), vznikají hnědé až černé, nejprve drobné, mírně propadlé, okrouhlé skvrny. Na řapících, květní stopkách a na šešulích jsou tyto skvrny protáhléjšího tvaru. Na pletivech uvnitř skvrn jsou viditelné typické soustředné kruhy. Skvrny postupně zasychají a praskají. Silněji napadené listy žloutnou, od okrajů zasychají a opadávají. U květáku se původci této choroby mohou projevit i ve formě hnědnutí a černání částí růžic.