Užitková zahrada

Na listech vznikají neohraničené, vodnaté, později hnědé skvrny, které se rychle šíří, většinou od okrajů nebo špiček listů. Na spodní straně listů, na rozhraní zdravého a napadeného pletiva se za vlhkého počasí objevují nevýrazné povlaky houby.

Na okrajích listů celeru vznikají malé šedohnědé skvrnky se žlutým lemem a velkým počtem velmi drobných černých teček. Středy skvrn později hnědnou a zasychají. Počet skvrn se rychle zvyšuje a listy postupně hnědnou a odumírají. Napadány jsou především starší listy, které usychají a zdravé zůstávají pouze nejmladší srdéčkové listy.

Na všech nadzemních částech všech druhů a typů cibule (kuchyňská, šalotka, zimní, ale i některé okrasné česneky) vznikají nejprve rozptýlené žlutozelené skvrny, které se později pokrývají šedavým nebo hnědošedým povlakem houby. Tyto skvrny se postupně zvětšují, splývají a listy usychají. Poškozená pletiva jsou druhotně napadána jinými houbami ("černěmi"). Následkem redukce až úplné předčasné ztráty listů rostliny přestávají růst, vytvářejí malé cibule, které jsou velmi často i nevyzrálé se silnými krčky ("krkaté") a proto i neskladovatelné.

Původce choroby přezimuje v cibulích (např. u sazečky), semenech a v napadených zbytcích rostlin. V průběhu vegetace se původce choroby šíří vzdušnými proudy. Protože k vývoji plísně je bezpodmínečně nutné ovlhčení listů, šíří se především za deštivého počasí, při dlouhodobějším výskytu ros nebo při relativní vlhkosti vzduchu vyšší než 80 %.

U cibule kuchyňské se deformují listy a cibule a rostliny póru jsou provrtané larvami nebo plné kukel. Ve všech případech jsou rostliny znehodnocené, nepoživatelné a především za vlhkého počasí hnijí následkem druhotné infekce.

Na listech i na stoncích se objevují zprvu drobné, později se rozrůstající skvrny s typickým bělavým moučnatým povlakem hub. Skvrny jsou nejdříve na vrchní straně listů, kde postupně pokrývají celou jejich plochu, později jsou i na straně spodní.

V našich podmínkách napadá plíseň okurková kromě všech druhů a typů okurek i cukrové melouny. Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené. Napadené pletivo hnědne, zasychá a celé rostliny postupně hynou.

Molice skleníková se často vyskytuje na okrasných rostlinách pěstovaných ve skleníku. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).

Mšice jsou drobný savý hmyz, který škodí nejen svým sáním a tím tvorbou různých deformací rostlinných tkání, ale  i tím, že přenáší nejrůznější virové choroby.

Lícové strany listů napadených rostlin postupně získávají světlejší až žluté zbarvení, přičemž žilnatina zůstává zelená. Spodní strany listů jsou pokryty typickou jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní (0,5 mm) škůdci.

Slimáci a plzáci okusují nadzemní a často i podzemní části rostlin. Typickým příznakem je výskyt zaschlého stříbřitého slizu. Listy okusují od okrajů nebo vytvářejí okénka, přičemž silnější nervy bývají nepoškozené. Mohou však okusovat i klíčící rostliny. Ošetřovat je třeba již při prvním výskytu škůdců.